Sopka

Karel Plíhal

1:V kAmaždém je sGopka, zdánlivě spAmící,
Ced níž jsme zcDmela bAmezbrannEí,
Amobčas nám dGoutná pod čepAmicí,
tCo se jen vDmrtí zAme spEanAmí.
2:Ale pak náhle u ranní kávy
či večer v baru u sklenky
začne se čertit, jen místo lávy
vychrlí divné myšlenky.
3:Myšlenka - myška, hladová věčně,
zábrany lehce přehryže,
utečeš z domu k pohledný slečně,
toužíš po stavu beztíže.
4:A sopka se činí a tělo se chvěje
jak země kdesi pod Etnou,
oči se lesknou a slečna se směje,
dokud se ústa nestřetnou.
5:Nejmenší z všedních přírodních dramat,
a jak nám dává do těla,
a budem se trápit a budeme klamat
a zbyde z nás trocha popela.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:23:41.722+00:00
Výsledky hledání: